Po rozhovoru s žákem 7. třídy tzv. „zvláštní školy“ (Romem) o jeho představách o budoucnu, jsem ztratila poslední naději, že ta práce není marná …
„Po základce nic dělat nebudu.“Proč? „U nás chlapi nedělají, táta by mě zabil. Však můžu být na pracáku a v důchodě, ne?“ A tatínek nepracuje? „Ne, je v invalidní důchodě. Je mu 35, bolí ho záda.“
