Pokud uvažujeme o vlivu existujících zákonů a víry v autoritu na lidské chování, je třeba ve smyslu zábran, působících jako odpuzující faktor při pokusu o zločin, odlišit dvě skutečnosti. Jednak možnost pachatelovy fyzické nebo psychické újmy v důsledku sebeobrany oběti nebo trestu uloženého autoritou. A jednak špatné svědomí z nerespektování příkazu autorit, že zákon se porušovat nemá. Pokud jde o zločince, faktor špatného svědomí z nerespektování příkazu autorit je druhořadý. Jedinou obranou proti takovým lidem je hrozba fyzického násilí. Existence zákonů a víra v autoritu má zanedbatelný vliv na jejich chování.
A jak je to s vlivem zákonů a víry v autoritu na „morálního“ člověka, který disponuje smyslem pro respekt k vlastnictví majetku a života ostatních lidí, aniž by v prvé řadě žil dle přikázání, že respektovat zákony je ctnost? Historie ukazuje, že pokud lidé upřednostnili dodržování zákonů a respekt k autoritám před vlastním úsudkem, riskovali hromadné utrpení lidstva a úpadek společnosti. Ke zdaleka největšímu utrpení, nespravedlnosti, vraždění a drancování v historii lidské civilizace totiž nedošlo kvůli jednotlivým lidem nerespektujícím zákony, ale kvůli lidem slepě respektujícím zákony a plnícím rozkazy autority u moci.
