Je nepochybné, že komunistická společnost je čirou utopií, kterou nelze zrealizovat. Přesně to už kdysi formuloval Ronald Reagan: „Komunismus je uskutečnitelný pouze v nebi, kde ho nepotřebují, nebo v pekle, kde už ho mají.“ To si ovšem nikdy nepřipouští ti, kteří myšlenkově ustrnuli hluboko v polovině 19. století, kdy tuto utopii teoreticky rozvinul jeden bezvýznamný německý filozof. Nehodlám se ale zabývat hegelovským střetem tezí a antitezí s výslednou syntézou posouvající pokrok o krok (zpět). Chtěl jsem jen v kostce zdokumentovat, jak se komunistické hnutí uchytilo v českých zemích a jaký byl jeho vývoj.

Dělnické hnutí se politicky etablovalo v našich krajích patrně roku 1878, kdy byla v břevnovském zájezdním hostinci U kaštanu založena Sociálně demokratická strana československá v Rakousku. Po různých peripetiích se strana přenesla přes vznik republiky. Ve dvacátých letech dochází postupně k významné radikalizaci extrémně levicové části strany, zejména pod taktovkou Antonína Zápotockého, který se v roce 1920 účastnil II. kongresu Komunistické internacionály (jeho otec spolu-zakládal Sociálně demokratickou stranu).