stě, různí politici na to jdou různě, spektrum inteligentních nápadů cílících na intelektuální elitu národa je prakticky nevyčerpatelné, začíná někde u hitu Michala Davida s názvem „My jsme ten správnej tým“, pokračuje tím, že člověk, který tuto zemi zadlužil asi nejvíce ze všech lidí v historii, rozešle složenky s rozpočteným státním dluhem na hlavu spolu se slibem boje proti němu (pak přišel, viděl, zvítězil, dluh ještě masivně zvýšil) a končí koblihami a klobásami. Pravda, každý na to jde jinak, ale co mají společného? Slibují voličům, že je před něčím ochrání; ať už jde o hazard, lichvu, nezaměstnanost, chudobu, případně cokoliv jiného.
Demokracie nám rozkvétá, byť s kosmetickou vadou
V důsledku nejrůznějších snah o „plošnou ochranu slabých“ pak dochází k otevírání propasti mezi morálními hodnotami, které respektujeme a oceňujeme ve svých soukromých životech, a mezi hodnotami, k nimž se hlásíme na veřejnosti.
