Neni to tak dluho, seděli zme s partyju v Jerichu, pili fajne arabske kafe, hulili nargylu a v životě by nas nenapadlo, že někdy stači minuta a všeci možeme byt uplně totalně mrtvi.
Nad nama, v kafi a všude okolo mohly byt cihly ze sutin třipatrove kavarny a dodom zme mohli letět v plechem pobite piksle. Člověk si ale nebezpeči nepřipušťa, dokud se do něho fakt nedostane.
A tak mě překvapilo, když sem jedneho z učastniku našeho palestynskeho zajezda zahlidnul jako medyjalni hvězdu českeho zpravodajstvi, bo byl v blby čas na blbem mistě: v Nepalu. V mistach, kere zničilo zemětřeseni take velikosti, že cosik podobneho tam tisic roku nebylo. Naštěsti byl sice v blby čas na blbem mistě, ale horsky buch ho měl protentokrat rad, bez fyzickych zraněni se živy a zdravy dostal zpatky dodom, a tak sem s nim měl možnost chytře promluvit a zrobit pohovor:
