Odvolání ministra školství Marcela Chládka, který byl premiérem označen za nejlepšího šéfa resortu za posledních 10 let, ponouká k pokusu o znovuotevření diskuse o stavu a směřování státního školského segmentu. Hodnocení exministrova působení ve funkci se soustřeďují na jeho údajné „nesporné úspěchy“, jako je získání peněz pro školy, navýšení učitelských platů, zdravější školní stravování a zákaz automatů se sladkostmi, prosazení novely školského zákona či příprava vysokoškolského zákona.
Ani „nejlepší ministr“ nezměnil cokoliv na podstatě tereziánského školství v Česku
Připočteme-li k tomu povinnou maturitu z matematiky a zamýšlenou plošnou „tabletizaci“ základního školství, dá se bez uzardění říci, že pan Chládek skutečně hýřil aktivitou a to zcela dle sportovní tělocvikářské rovnice: kdo dá více branek (protlačí skrze politickou obranu nejvíce gólů v podobě nových zákonů, opatření a regulací), ten vyhrává…