Tak se zdá, že naše cesta k multikulturnímu obohacení společnosti, fungujícímu sociálnímu státu a prosperující budoucnosti se tak nějak ztratila v houští plném „objektivních příčin neúspěchů“ či nepochopení a nedostatku nadšení „všeholidu“ pro nekonečné dobro, permanentně na nás páchané vyvolenými panáky „lidovědemogratické“ moci. Poslední dobou to začíná vypadat, že kupředu, levá odhodlaně kráčí již jen skupina pokryteckých vůdců a smečka na nich nějak závislých parazitických přicmrndávačů, kterým ještě přerozdělené platby z erárního daňového výpalného dokážou zatemnit mozek či zlomit morálku a páteř.
Většina společnosti však pomalu začíná, sice ještě poměrně tiše, ale stále hlasitěji, projevovat svoji nespokojenost se současnými praktikami sociálního inženýrství a populistických experimentů valících se z Bruselu i domácích vládních paláců, byť se zatím dokázala víceméně sjednotit pouze na řešení problému s násilným začleňováním afrických muslimských imigrantů, jejichžpřijetí bez možnosti protestu a vyjádření názoru bylo dobrosery předloženo jako povinný standard řádného euroobčana.
