Za skoro pětadvacet let, co podnikám, jsem uskutečnil bezpočet pohovorů. Některé z testů, které jsem při nich na uchazeče uplatňoval, už nepoužívám, takže je mohu prozradit.
Jeden z nich nesl pracovní název „Krajkové kalhotky“. U posledního kola pohovoru jsem vedle uchazeče – kvůli povaze dané pozice se jednalo o muže – posadil šarmantní dívku, ideálně v minisukni. Noha přes nohu, občas vykoukly i krajkové kalhotky – pánové, znáte to. Pokud kandidát o zaměstnání ani okem nezabrousil, bylo něco špatně. Zvažoval jsem, zda bude vhodným adeptem. Na daný post jsem totiž hledal rvavé „alfasamce“, co si jdou rázně za svým. Na pohovoru ze sebe takového borce umí na chvilku udělat kdekdo – a skutečnost je pak leckdy jiná. V praxi se mi to pak mnohokrát potvrdilo. „Alfasamci“, co se „podívali“, ať už na krajky či do výstřihu, byli pak i průraznější v reálném byznyse – vůbec to přitom neznačilo, že partnerky střídají jako ponožky! Zato s těmi, kteří při pohledu na slečnu klopili zrak, jsem díru do světa zpravidla neudělal.
