To, že „zachraňování“ Řecka selhalo na plné čáře, je dnes zřejmé každému co jen trochu objektivnímu člověku. Výsledky „zachraňování“ jsou neoddiskutovatelné — dvojnásobná nezaměstnanost, o polovinu vyšší veřejný dluh, průmyslová produkce na úrovni 70. let. Dovolím si říct, že stále více lidí je přesvědčeno, že toto všechno nemuselo být, kdyby Řecko zkrachovalo tehdy, kdy zkrachovat mělo — čili na jaře 2010 — a současně opustilo eurozónu. Po dvou letech by bylo z nejhoršího venku a dnes by skromně prosperovalo.

Toto samozřejmě nemohou připustit „zachránci“. Nemohou si přiznat chybu, vždyť jak by vypadali před svými voliči. Stovky miliard eur vyhozených ven oknem. Kdo by je ještě volil? A tak si vymysleli chiméry o tom, že vlastně všechno je tak, jak mělo být, protože kdyby nebylo, bylo by mnohem horší. To je, samozřejmě, obyčejné strašení a zavádění a z hlediska faktů vypadají mýty o záchraně takto: