S pojmem „politická korektnost“ se setkáváme v poslední době takřka neustále a většinou v nepříliš pozitivních souvislostech. Co to vlastně „politická korektnost“ je a jaké jsou její projevy?
Začneme třeba oblíbeným pojmem „sexuální harašení,“ což je ironický překlad anglického pojmu „sexual harassement,“ tedy sexuální obtěžování, který se k nám šíří ze Spojených států přes západní Evropu. Původním smyslem definování pojmu „sexuální obtěžování“ bylo chránit ženy na pracovištích před nevítanými a nežádoucími sexuálními návrhy kolegů a zejména nadřízených, kteří mnohdy zneužívali svého nadřízeného postavení k obtěžování žen v podřízeném postavení. Proti tomu by se nedalo nic namítat, kdyby se tento fenomén nerozrostl do té míry, že se jako sexuální obtěžování chápe i pouhá galantnost muže vůči ženě – přidržení dveří, pomoc do kabátu apod. a že i kvůli těmto dříve samozřejmým projevům gentlemanství může mít dotyčný muž problémy. Flirtování a navazování vztahů na pracovištích se zakazuje a dotyčný může opět mít, v případě, že se takové jednání provalí, značné problémy.
Další oblastí, v níž politická korektnost mohutně úřaduje, je oblast mezirasových a mezikulturních vztahů. Dříve běžné označení „černoch“ prodělalo v USA vývoj přes označení „barevný“ až k dnešnímu politicky korektnímu názvu „Afroameričan.“ U nás je to podobné a z cikánů se stali Romové.
Ale nezůstalo jen u názvů. Ačkoliv černoši v USA a Romové v České republice mají disproporčně vysoký podíl na kriminalitě, politicky korektní média se úzkostlivě snaží tento fakt zastírat a místo toho hovoří o „nepřizpůsobivých“ apod. Jakýkoliv zločin příslušníka bíle majority vůči příslušníku menšiny se donekonečna rozebírá, omílá a uvádí se jako příklad rasistického smýšlení této majority, zatímco útoky příslušníku menšin na příslušníky většiny se bagatelizují se zřejmou snahou zamést je pod koberec, jen aby se o nich příliš nemluvilo. O případném rasovém podtextu se v takových případech nehovoří vůbec.
