V létě 1940 vznikly tři ze čtyř československých perutí v RAF: 310. československá stíhací peruť v Duxfordu 12. července 1940, 311. bombardovací peruť 29. července 1940 v Honingtonu a 312. stíhací peruť 5. září 1940, rovněž v Duxfordu.
Perutě pochopitelně nevznikly „samy od sebe“. Mnichovská dohoda, odtržení Slovenska, okupace zbytku Čech, Moravy a Slezska…
Tyto události ovlivnily odchod budoucích příslušníků RAF do exilu. Odcházeli nejen vojáci, ale i civilisté, ochotní bojovat za znovuobnovení své vlasti.
Opět na útěku, v ruském vězení
Prvních jejich cílem bylo většinou Polsko. Stát, který okupoval část Těšínska, nicméně stát, kde podle zpráv z doslechu začínala fungovat československá exilová armáda a které bylo dle Hitlerových prohlášení a kroků další na řadě. A naši letci mu chtěli pomoci.
