Díky internetu, moderním technologiím, médiím, mobilům, dopravním prostředkům, zdá se být svět jen jedna velká globální vesnice. Jsme neuvěřitelně propojeni, ale zároveň se sobě vzdalujeme.
Kdo si povídá v autobuse, ve vlaku, se sousedem, doma? Připadá mi, že (skoro) každý hledí do té své „kouzelné krabičky“, hraje si, baví se, či si vyhledává a čte informace. A těmi se to jen hemží: v poslední době vedou čínské akcie a nekončící příběh uprchlíků a islámu. Na jedné straně příběh lidské bolesti, utrpení, strachu a naděje, ale také vypočítavosti a plnění úkolu (šíření náboženství míru).
