Moji drazí přátelé, jsem opravdu velmi poctěna vaší přízní. Děkuji vám za vaše milá a upřímná slova. Jak jsem již napsala, jsem úplně obyčejný člověk. Říkám to, co si myslím a cítím. A zároveň to považuji za svou povinnost vůči všem, kteří milují svou vlast. Za povinnost vůči své vlasti. Jí děkuji za to, že jsem. Jí děkuji za to, že vím, kdo jsem. Jí děkuji za to, že vím, kde mám své kořeny. Jí děkuji za to, že mi dává domov. Co bych byla bez své vlasti?