Ať se sociální inženýři snaží, jak chtějí, lidskou přirozenost jednoduše nepředělají. Tentokrát spočívá jejich experiment v tzv. globální humanizaci, tedy aby lidé určitého státu pociťovali stejné city ke všem lidem na světě.
Jenže ono se to neděje a dít nebude. Cituji z jedné diskuse: ,,Jsem ochotna obětovat se pro své dítě, manžela, matku, pro své přátele, v širším měřítku možná, za určitých okolností, i pro přežití svého města, státu nebo své civilizace. Ale fakt se nehodlám obětovat pro lidi, kteří mnou, mou rodinou, mou civilizací v lepším případě pohrdají, v tom horším ji chtějí zničit. To mě fakt ani nenapadne.“
A o tom to je. Je jasné, že pro většinu lidí je tím nejbližším a nejdůležitějším aspektem života rodina.
