Ja už asi nic nebudu psat. Stejně je to marne. Tohle sem napsal v dubnu před invazí slimáků: „Mile děcka ze Sýrie, tady byste se nikdy necitily doma. Je tu zima, žereme tu prasata a zapijame alkoholem. Našu řeč se nikdy nenaučite a my zme smějici se bestyje. Naš humor nikdy nepochopite. Do konca vašeho života vam budeme davat najevo, že nejste odsud, bo cizinec neni našinec.
Zrobim všecko pro to, abyzme zastavili vražděni u vas, abyste se mohli vratit dodom a pěstovat svoju kulturu. Ale nechci tu vašu kulturu vidět u nas. A pokud jakysik pravdolaskař ma pocit, že musime pomahat, tak určitě najde volny pokoj ve svojem baraku. Ja ho mam rezervovany pro synky z ukrajinske valky. Brzo jich tady bude dost.“ Redaktor: „A tohle bys opravdu řekl dětem traumatizovaným válkou?“
