Nedávno jsem se svým bývalým spolužákem diskutovala o aktuální situaci ve světě a o současné uprchlické vlně, na kterou, jak se ukázalo, máme oba diametrálně odlišný názor. Spolužák argumentoval z pozice filosofie, humanismu a pro něj tak typického idealismu, zatímco já se snažila o přístup řekněme pragmaticko-realistický. Nakonec diskusi ukončil se slovy:„Nevěřím katastrofickým scénářům“ – čímž prakticky dokázal veškeré mnou předložené racionální argumenty odmítnout ve třech slovech.