Jak už jsem zmínil včera, bylo rozhodnuto. O tom, že se Turecku dají nemalé peníze, že se od tohoto převezme velká skupina migrantů a že se Turkům otevřou hranice Evropy výměnou za uzavření těchto ilegálům.
Už jsem o tom včera psal http://pondelik.blog.idnes.cz/c/486130/a-zase-to-nechapu.html. A dal jsem najevo, že se mi na tom něco nezdá. Nebo – přesněji řečeno – nelíbí.
A k mému překvapení – i když je v naší zemi možné všechno – se na mou stranu přidal i sám náš velký premiér pan Sobotka (http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/cesko-neprijme-dalsi-uprchliky-z-turecka-rekl-premier-bohuslav-sobotka–1559193). Snad hned poté, co nad námi německá kancléřka Merkelová zlomila hůl (nebo že by snad právě proto?) a začala o potenciálních kvótách na přerozdělení oněch avízovaných 400.000 migrantů, jež by si Evropa měla z Turecka importovat dobrovolně sama, jednat pouze se západními zeměmi, jež ji neprudí tolik jako my na východě, hrdě prohlásil, že Česko další uprchlíky z Turecka nepřijme. Že nezvýšíme počet uprchlíků, které jsme ochotni přijmout, tedy celkem čtyři stovky.
