Sebevražední atentátníci v Iráku, Sýrii, Afganistánu. Daleko. Tisíce mrtvých na Ukrajině. Daleko. Stovky imigrantů, vylovených z moře italskou pobřežní stráží. Daleko. Masakr v Paříži a Bruselu. Pořád daleko. Říká se tomu žabí syndrom. Když hodíte žábu do vařící vody, snaží se uniknout. Když teplotu zvyšujete pomalu, nechá se uvařit. Chováme se jako žáby. Zvykáme si na aroganci a lži politiků, drancování energetických zdrojů, na ničení životního prostředí, na násilí, na válku. Říkáme si, že ještě není nejhůř. Hranice snesitelného a vratného se přitom stále posouvá. Že už nejhůř je, že už jsme součástí násilí a války, zjistíme, až když je pozdě.