Popírat zločiny komunistického režimu je něco podobného, jako popírat plynové komory v Osvětimi. Je to skoro jako byste dnes osmdesátiletému staříkovi řekli, že to s jeho tátou v lágru byla lež. Že vlastně spáchal sebevraždu.
Nedivme se pak, že i žijící příbuzní obětí komunistické perzekuce občas něco podobného vytočí, především proto, že na rozdíl od zpochybňování holocaustu, není zpochybňování […]
Dovolím si zde napsat něco, co sice nikdy neřekl Voltaire, ale považuji to za velmi aktuální: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“
Klára Samková, právní zástupkyně Martina Konvičky, dnes oznámila médiím, že dotyčný byl 18. listopadu obžalován z podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv […]
Dne 11. září 1940 pronesl Joseph Goebbels projev o „spolupráci v Nové Evropě“.
Stalo se tak při poznávací cestě 34 vybraných aktivistických českých novinářů a kulturních pracovníků v Berlíně. Mimo jiné jim sdělil:
„V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle […]
Co ale komunistům brání vytvářet vlastní podniky a „zaměstnávat“ lidi na jiných principech a hodnotách? Proč nevytváří výrobní družstva, kde budou majiteli podniku všichni? Proč nevytváří pracovní místa a nezachází se zaměstnanci jako s partnery (soudruhy), nedávají jím pořádnou mzdu a pro ně podstatné sociální jistoty? Proč se neujmou této společenské role a přenechávají lidi na […]
Žádné léky, žádné ovoce, žádné vitamíny. Jenom pracovat. Neplníš normu? Dostaneš ještě míň jídla, i když už teď máš hlad.
Vězni si radši močili pod sebe.
Odskočit si totiž, byť na minutu, znamenalo, že se ta denní norma nesplnila ani náhodou. A byly zde i kolektivní tresty. To pak byly i dávky jídla zkráceny pro celou směnu, […]
Ano, já ho skutečně cítím. Tři desetiletí jsem žil v jiném světě a teď se tři roky marně pokouším porozumět naší společnosti. Mnohdy mám pocit, že jsem byl jen na krátké dovolené. Skoro jakoby se v Česku zastavil čas.
Jedním z důvodů, proč jsem tehdy odešel, bylo každodenní střetnutí s pasivní rezistencí. Ono pokrčení ramen doprovázené […]
Včera se zprvu začalo pouze proslýchat, a později se objevily i potvrzené zprávy, že různé „kliky“ v Evropské Unii chystají podstatnou redukci schengenského prostoru.
Tak nás opět samozvané humanistické elity z výšin svých pseudomorálních zásad poučují, tváří v tvář teroristickému útoku, spáchanému stoupenci ideologie islámu v Paříži, co si máme o těchto krvavých jatkách myslet, jak se na ně máme správnou multikulturní optikou dívat a jak se k problému vyjadřovat, aniž by nás za „svobodně“ vyřčený názor zavřeli do kriminálu.
Jen několik hodin předtím, než islamističtí ozbrojenci zahájili teroristické útoky v Paříži, vyjádřil muslimský duchovní ve svém kázání v mešitě naději, že jednoho dne budou muslimové vládnout ve Francii, Velké Británii, Belgii a Německu.
Tématem setkání byla politická korektnost, která dle obou význačných řečníků zamezuje svobodné diskusi, protože shora diktuje, o čem se smí nebo nesmí mluvit, a to bez odpovědnosti za takový diktát. Společnost se podle Robejška stává rukojmím takových doporučení.
