Přepadl mne smutek, musel jsem vzít na vědomí, že nás Ludvík Vaculík opustil. Jeden z těch, kteří zanášeli neklid do naší společnosti, uprostřed nemorálnosti vášnivě diskutovali o stavu našeho myšlení, se kterým se díváme na svět.
Bez nároku na absolutní pravdivost pronášených myšlenek burcovali naše povědomí, udržovali ho na životě, dávali nám naději, že jsme společností přemýšlejících jedinců a ne stádem poslušných oveček. Přes veškerou rozporuplnost se starali o naši duši. Dávali nám pocit naděje na změnu k lepšímu, bojovali proti pasivní rezistenci, odevzdanosti se osudu.
