Sebechvála, jak se říká, smrdí. A je na tom určitě kus pravdy. A její opak? Sebekritika? Ta by tudíž zřejmě měla vonět nebo aspoň nevylučovat znechucující odér. Ovšem jako vždy se nějaká ta výjimka najde. Dnes jsem objevil jednu z těchto výjimek. Střelce do vlastních, tedy našich řad. Ekonoma Tomáše Sedláčka, který se do nás v komentáři pro Hospodářské noviny pěkně nepěkně obul.
„Sjel“ nás za to, jací jsme. A nejeden z nás se možná nad jeho řádky i zastyděl. Protože to bylo dost tvrdé; ale co bychom čekali, když jsme takoví! Evropská unie coby klub vyvolených se nás před jedenácti lety ujala a jak podle zmíněného pána soudě vidno, nebyl to zřejmě její počin z nejšťastnějších. Protože vzít mezi sebe někoho takového…
