Devadesátá léta byla hodně zvláštní doba. Vzpomínám si, jak jsem koncem roku 1992 dělal první pohovory se svými potenciálními zaměstnanci v obýváku rodinného domku v pražském Suchdole, kde jsem tehdy bydlel.
Dodnes si dobře vybavuji paní, která se hlásila na pozici účetní. Byla velice pečlivá a seriózní a to samé vyžadovala i od protistrany. A zkraje devadesátých let nebyla serióznost zrovna přebytkovým zbožím. Změny režimu se tehdy snažil využít kdejaký vykuk, který si kapitalismus záměrně pletl s džunglí, v níž lze bezuzdně okrádat a obelhávat jiné. Paní účetní o pohnuté době věděla své, a když jsem ji přivítal v obýváku, chápu, že jsem v ní vysokou důvěru zrovna nevzbuzoval. Nakonec jsme si ale plácli. Asi jí nenapadlo, že se z obývákové začínající firmičky za bezmála čtvrtstoletí vyklube firma miliardová. No, abych pravdu řekl, mě samotného to tehdy také nenapadlo.
