Stál jsem tehdy před branou. S nápisem „Teengerovské období života“. Bylo mi dvanáct a ze všech školních předmětů jsem měl nejraději zeměpis.
Takový žák má, chtě nechtě, blízko k politice. Tolik jsem tehdy v osmašedesátém chápal: že se dýchá svobodněji, panuje volnější nálada, je víc radosti a pohody, žádná nucená křeč.
Ano: pro lid vs vrchnost neplatilo ono striktní „my“ a „oni“. Lid své vrchnosti věřil a měl ji svým způsobem rád. Před 21. srpnem a jistou dobu i po něm. Nikoli naoko a ze strachu, nikoli „dobrovolně povinně“, ale vskutku dobrovolně. Jeden z nápisů té doby: „Dubček, Svoboda – síla národa.“
