Krmit lenocha a nemakačenka je to samé jako krmit myši ve sklepě nebo holubi ve městě.
V prvopočátku má a měl vždy každý to, co si vydělal. Ovšem mezi krásné a ušlechtilé vlastnosti lidí patří touha darovat a touha pomoci. Není tedy divu, že ti, kteří cokoliv svojí prací získali se toužili rozdělit a obdarovat vlastní manželku, děti, postarat se o staré rodiče, aby jim tak oplatili jejich péči, jenž jim byla dopřána v dětství a umožnila tu dnes stát v plné síle.
Jak přibývalo možností a nadbytku, brali si schopní za svou čest postarat se i o cizí nemocné a dávat na ně prostředky – nejen o lidi zraněné válkou, jenž si kromě péče zasluhují i úctu, ale i o postižené vlivem osudu, které společnost nechtěla nechat zemřít jako zvířata jednoduše proto, že jsou také lidé a bylo dost prostředků pro péči o ně.
