Měl jsem tu čest navštívit přednášku jednoho z největších diplomatů a teoretiků Americké poválečné zahraniční politiky. Bylo to za mé návštěvy ve Washingtonu v roce 1995 a řečník hovořil o fatální chybě v posovětské politice
vůči Rusku, rozšiřování spojenectví NATO do východní Evropy.
George F. Kennanovi bylo v u dobu přes devadesát ale nikdo by tomu nevěřil z jeho zjevu a počínání. Málokdy hovořil z taháků a v myšlení i projevu nebyla ani známka po nějakém poklesu duševních schopností. Předmět Ruska znal jako málokterý americký politik nebo akademik. Byl to on, kdo jako poválečný velvyslanec Trumanovi poslal z Moskvy „dlouhou depeši“, v níž poprvé načtrl politiku „sevření“ (containment) Sovětů, politiku založenou na blokování Stalinových expanzivních záměrů. V hrubých obrysech Kennanova politika zůstala v kořenech Amerického postupu k Sovětskému svazu v celém údobí studené války, ale vliv architekta na detailní vykreslování své teorie dobou klesal.
