Když mi bylo 14 let, (to už jsem poslouchal Svobodnou Evropu a Radio Luxemburg), „souška“ učitelka nám vysvětlovala, že v komunismu budou obědy v družině zadarmo. Příliš jsem tomu – ovlivněn štvavými vysílači – nevěřil, i když tehdejší blafy, (nejhorší byla dušená mrkev) byly i na tu dobu dost drahé.
Uplynulo několik desetiletí. Pražské jaro ukončily ruské tanky a v době normalizace se o komunismu příliš nemluvilo, protože režim měl jiné starosti. Po roce 1989 to chvíli vypadalo, že socialismus a komunismus už zůstanou jen historickými pojmy.
