Jedno z Božích přikázání zní, nepokradeš, takže po staletí bylo všem od útlého věku vtloukáno do hlavy, že brát cizí věci je hřích a že se to prostě nedělá. Svět se však neustále vyvíjí a pokrok zastavit nelze. Jak praví klasik, „Čo bolo, to bolo, terazky máme hen tú onú slobodu a demokráciu“, čili některá zavedená dogmata je třeba přehodnotit a začít se dívat na věci moderním, neotřelým pohledem.

Kdo tento trend včas nezachytí, řítí se do pekel, jak si ukážeme na konkrétním případu, ve kterém narazí dogmatik na nové progresivní myšlení. Příběh je velmi podobný románu Franze Kafky Proces.

I v tomto případě se utká běžný občan s neviditelným mocenským aparátem a dusivou byrokracií, proti níž je v podstatě bezmocný. V našem příběhu jej tedy budeme jmenovat panem K, abychom zachovali kontinuitu s předlohou slavného autora.

Jednoho pošmourného listopadového dne se ozve u dveří domu pana K zvonek. Za dveřmi stojí dva tajní, kteří pana K pod hloupou záminkou odvezou na policejní služebnu, kde mu sdělí, že je podezřelý ze spáchání zločinu a předloží mu povolení k domovní prohlídce, schválené JUDr. Petrem Marákem, takto předsedou Okresního soudu v Kroměříži.