Neštěstím a těžko překročitelnou brzdou hledání české moderní národní identity je zhoubný novotvar českého komunismu. Z původně domácí, legitimní sociálně demokratické tradice vlivného dělnického hnutí, vzniklo radikální hnutí s primitivní zjednodušující ideologií a nekritickou podřízeností vůči sovětsko-ruské mocenské expanzi.

V dějinách Československa existuje jen jediné další politické hnutí v jiné části spektra, které podobným způsobem budovalo svoji legitimitu výlučně na zahraničních zdrojích a prostředcích — Sudetoněmecká strana, známá pod označením henleinovci. Zatímco ti zmizeli s koncem druhé světové války, v Čechách tento „nečeský“ komunismus existuje doposud.

Jeho radikálnost a domnělá „třídnost“, spolu s tvrzením o celosvětové platnosti doktríny od počátku blokovaly diskuzi a hledání odpovědí na „českou otázku“. Pokud komunismus nenajde moderní národní odpověď ani na počátku jednadvacátého století, což se dá s jistotou vyloučit, může se stát brzy znovu i jejím hrobařem.