Utíkat z vlastní země je velmi bolestné a strach o život budí soucit. A přesto bychom si měli uvědomit pár samozřejmostí.
Svět dává demokraciím najevo, že si nepřeje, aby své hodnoty považovaly za celosvětově platné a prosazovaly jejich uskutečňování. To je bezesporu legitimní požadavek, ale Západ pak není zodpovědný ani za utrpení a bídu ve světě. Elita každé země má povinnost starat se o její prospěch. A to že elity v některých zemích třetího světa tuto povinnost neplní, neznamená, že důsledky mají nést jiné státy.
Také oblíbený argument o historické vině západních zemí vůči jiným státům neobstojí v kritickém posouzení. Vezmeme-li jej totiž vážně, tak můžeme začít požadovat od Mongolska reparace za Čingischána. A Turecko by se také dost naplatilo.
To, že jsou západní společnosti úspěšnější než ostatní, souvisí s jejich hodnotovým systémem. Ale podivná věc. Svět sice odmítá převzít západní hodnoty, a přesto Evropanům vnucuje negativní důsledky selhání hodnot vlastních. Západ však není příležitostná pohotovostní stanice pro případ, že zase jeden krutovládce padne a druhý ho vystřídá. Nebo když se lidé někde ve světě zabíjejí kvůli pánu bohu.
