Události v Paříži, ale i boj občanů Západu v řadách Islámského státu by měly vést k diskusi o roli imigrace vzhledem k tzv. sociálnímu státu. Solidarita je křehká věc a je pochybné, jestli současné sociální a zdravotní systémy často neefektivního přerozdělování nebourají důvěru v solidaritu jako takovou.
Státy blahobytu nejsou udržitelné, nelze je kopírovat. Jejich bohatství je založeno i na tom, že v době, kdy byly ekonomicky na stejné úrovni jako dnešní bohatší postkomunistické země, neměly naše „sociální“ státy. Žádný současný stát v Evropě už nemá mnoho společného se sociálně-tržním hospodářským zázrakem poválečného Erhardova Německa.