Ve své kariéře jsem potkal celou řadu různých ředitelů a vrcholných manažerů. V zásadě je dělím na dva typy. Šéfy zaměřené na činnost a šéfy zaměřené na osobnost. Ti první často svoji firmu doslova „vykutali ze země“. Jde v mnoha případech o otce-zakladatele, kteří pro firmu dýchají dnem i nocí. Osobní PR a mediální prezentace jsou pro ně nepodstatné.
Pak jsou tu šéfové zaměření na osobnost. Nezřídka jde o panáky v drahém obleku s titulem MBA za jménem. Umí se hezky usmívat, sebevědomí z nich přímo sálá. To, do které drahé restaurace a s kým – hlavně s jakým vlivným politikem – dnes půjdou na oběd, případně to, jakému časopisu poskytnou rozhovor, je pomalu zajímá více než chod firmy. Jenže když vždy všechno tak hezky „okecají“, zaměstnanci, případně akcionáři nebo obchodní partneři mají pocit, že pro firmu také doslova dýchají.
