Vadou na kráse tohoto nezvratného faktu je pochopitelně to, že zatímco tok peněz směrem z ČR do EU tak nějak vůbec nezávisí na tom, co s těmi penězi EU udělá, avšak ve směru opačném musí být ty peníze vždy vázány na nějaký konkrétní výdaj; a není tak těžké uhodnout, kdo stanovuje v této hře pravidla.
Ten problém s dotacemi lze krásně popsat na následujícím přirovnání: Dáte-li někomu své peníze na to, aby vám koupil věci, které považuje za správné on, nikoliv ty, jež chcete vy sami, nemusí to být pro vás výhra ani v případě, že dotyčný nakoupí za více peněz, než kolik jste mu dali. Ačkoliv to na příkladech s jednotlivci chápe snad každý, v případě ČR a EU je to celé jaksi zamlžené politickou rétorikou a spoustou balastu okolo.
