Přímo před očima nám probíhá proces oligarchizace společnosti, a to často za podpory a jásání bojovníků za nápravu světa různých myšlenkových a politických směrů. Je pozoruhodné, jak často ti, kdo bojují proti korupci, za občanskou společnost, svobodné podnikání, za málo nebo hodně státu, bohatí, chudí, neznámí nebo slavní, propadnou opojení z nějakého nového spasitele a skupiny sdružené kolem toho, kdo jim slíbí řešení všeho, co si tak nějak matně přejí. Vynesou jej v mesiášském poblouznění k moci v domnění, že teď už to bude „ono“, přestože sliby tohoto nového vůdce jsou stejně matné, jako jejich sny.
Podle hesla: Co je dobré pro mě, je dobré pro všechny
A neděje se to jen u nás. Je to trend celé Západní civilizace. Oligarchizace může z počátku, a často se tak tváří, vypadat jako skutečný pokus o záchranu společnosti. Dokonce to někteří „zachránci“ ve svém pobloudilém a roztříštěném vědomí, mohou s tou záchranou myslet částečně i „vážně“. Tak nějak si to všechno přivlastní a budou to řídit jako svoje kšefty, tedy „jako firmu“. Pro sebe.
