V poslední době se čím dál častěji objevuje následující rétorika ohledně zákonů, a to především těch, které souvisí s daněmi. Zaznívá, že nezávisle na smysluplnosti zákonů a výši a složitosti daní se musí zákony dodržovat a daně platit. Slýcháváme, že je nemorální daně neplatit či se jim vyhýbat, že vlastně nezáleží na výši daní a že je stačí jen důsledně vybírat. Vlajkonošem těchto tezí je „nový” ministr financí Andrej Babiš, který dle svých slov žel též koná. Schvaluje jednu kontrolní normu za druhou a podnikatelé tak získávají pocit, že se pomalu a jistě stávají jen kolečkem v soukolí Velkého bratra.
Takovéto chápání problematiky daní a jejich výběru, a vlastně celého fungování ekonomiky a společnosti, je však mylné a krajně nebezpečné. Bezduché schvalování a následné vyžadování zákonů totiž neznamená prosperitu ani spravedlnost. Lidé, kteří zákon neplní, nemusí být amorální. Amorální totiž mohou být samotné zákony.
