Někdy před třemi lety jsem dostal od egyptologa Miroslava Bárty krátkou zprávu ve smyslu: „Procházím ulicemi Káhiry, jsem deprimovaný, že je tady tolik lidí a všichni budou chtít odejít do Evropy“. V té době jsme již několik let uvažovali o vztahu mezi suchými klimatickými výkyvy, cenami potravin, sociálními bouřemi a migracemi.

Obzvlášť nápadné bylo, že jedna z velkých suchých vln se zhruba kryje s vítězným tažením islámu v 7.–8. století a že k vůbec nejsušším desetiletím došlo v 10. století, kdy pozorujeme další silnou migrační fázi.