Představte si situaci, že existují jen nekuřácké podniky, hospody a restaurace. A někteří lidé by rádi společně pod jednou střechou poseděli, popili a u toho kouřili cigarety i přesto, že vědí, jak moc tím škodí svému zdraví. A najde se někdo, kdo jejich poptávku uspokojí provozováním podniku, kde se smí kouřit. Dovolí tam vstup i lidem, kteří sice nekouří, ale na vlastní riziko ze svobodné vůle chtějí v takovém prostředí pobývat. Dokonce se najdou i lidé, kteří v takovém podniku chtějí pracovat. Ublíží tím onen podnikatel někomu? Jsou tím nějak ohroženi lidé, kteří nekouří a nechtějí být v zakouřeném prostředí. Logika říká, že ne – do takového podniku přece nepůjdou.
O nesmyslnosti tažení proti kuřáckým podnikům se toho napsalo již hodně. Všechnyargumenty zastánců represe (od vyloženě hloupých až po ty sofistikovanější) byly opakovaně vyvráceny. Nekuřáckých restaurací je v současné době téměř polovina*, existují nekuřácké kluby, hospody, pivnice i vinárny. Zkrátka a dobře, za stávajícího stavu si každý může vybrat to své, trh funguje a nabídka adekvátně reaguje na poptávku.
