Historik Carlo M. Cipolla studoval předindustriální Evropskou společnost a došel k zajímavému závěru ohledně výše daní: „Musíme přiznat, že množství peněz, který vybíral vládní sektor, stoupal od 11. století v celé Evropě, ale je těžké si představit, že až na nějaké výjimky, na určitých místech, po nějakou dobu, by stát dokázal vybrat na daních víc než 5 až 8 procent národního příjmu.“
Ve feudálních časech byly statní výdaje, jak je dnes nazýváme, považovány za královu soukromou záležitost. Král vlastnil majetek – pozemky, lesy, pole, doly atd. Vzhledem k tomu, že to byl jeho soukromý majetek, měl právo ho využívat k ziskovým účelům, pronajímat ho, nebo těžit dřevo, železo, atd. a to následně prodávat. Neměl ale právo vybírat daně tak jako to známe dnes, tj. brát peníze od ostatních soukromých vlastníků, na jejich vlastní soukromé půdě.