Řecký problém v naší domovině vygradoval do své tradiční mediální hystericko-afektované podoby. Mladá fronta i-dnes dokonce píše o hrdé zemi, která se otočila k Evropě zády, socialističtí ekonomové se předhánějí ve výčtu zvěrstev globálního kapitálu, jenž položil zemi nějakým záhadným způsobem přinucenou nakupovat německé a francouzské zbraně, množí se fotografie zoufalých řeckých padesátiletých důchodců před kolabujícími bankomaty.
Socialisté všech zemí vyděšeně pozorují zkázu, kterou na Balkánský poloostrov přinesla jejich populistická politika státního dirigismu a masivního přerozdělování, doufajíce ještě v aplikaci zásadní ekonomické teze jejich ideologických „Titánů“ o dluzích, které se přece neplatí a hledají cestu jak nepřiznat totální kolaps a selhání eurocesty k socialismu.
