Asi bych měl začít plným doznáním: miluji svobodu, nenávidím rovnost. Přesněji, miluji svobodu – a proto nenávidím rovnost. My lidé jsme nestejní, jsme odlišní, lišíme se od sebe v talentech, nadáních, schopnostech, zálibách. Prostě nejsme identičtí. Tudíž čím větší máme svobodu, tím více můžeme své přirozené nestejnosti projevovat a tím větší majetková nerovnost ve společnosti nastane.
A je to tak v pořádku. Nerovnost je přirozená, rovnost je umělá. Ve společnosti se vždy spontánně ustaví nerovnost, nikdy rovnost. Tu lze ustavit jedině státní intervencí, diktátem, donucením. Sama nikdy nevznikne.
