Již ve starověku vládci pochopili, že v období problémů a krizí je pro zachování moci velice výhodné nalézt obětního beránka a na něj usměrnit hněv lidu.
V antickém Římě v době vlády Nerona vypukl požár. Začalo se šeptat, že jej rozkázal založit samotný císař. Aby zarazil šeptandu předhodil Nero rozhněvanému lidu viníka. Byli jimi křesťané. Zabil tím dvě mouchy jednou ranou. Jednak odklonil hněv lidu od sebe. A pak také dal lidem zábavu. Jako my se dnes chodíme bavit na fotbal, tak Římané se chodili dívat do arény na to, jak nebohé křesťany požírají hladoví lvi.
Ve středověkých městech sloužili jako obětní beránci zpravidla židovské komunity. Když město postihla nějaká krize zaviněná vládcem, stačilo rozšířit zvěst o tom, že židé opět provedli barbarský rituál s krví křesťanských panen. A lidé již věděli co mají dělat.
