Němečtí, Italští a Japonští nacionalisté zdůvodňovali své agresivní politiky nedostatkem Lebensraum. Jejich země mají relativně velkou hustotu osídlení, relativně málo přírodních zdrojů a co se týče surovin i jídla jsou závislé na dovozech ze zahraničí. Musí vyvážet svou tovární produkci, aby mohly zaplatit za tyto životně důležité dovozy. Protekcionistické politiky, zavedené zeměmi s relativním přebytkem jídla a surovin, uzavřely hranice pro dovoz jejich výrobků. Svět se evidentně pohnul směrem k plné hospodářské autarkii jednotlivých národů. Jaký může být v takovém světě osud těch národů, které nedokáží ani nakrmit ani ošatit svou populaci z domácích zdrojů?

Doktrína Lebensraum zdůrazňovala, že v Americe, Kanadě nebo Austrálii jsou miliony akrů neobdělávané půdy daleko úrodnější, než je vyčerpaná půda, na které se dřou zemědělci „přelidněných“ zemí. Přírodní podmínky pro těžbu surovin jsou také mnohem příznivější. Ovšem německý, italský nebo japonský pracovník má k těmto oblastem zapovězený přístup. Imigrační zákony zamezují migraci a obchodní bariéry zamezují dovozu a vývozu. Tyto zákony údajně zvyšují mezní produktivitu práce a tedy mzdy v zemích s řídkým osídlením a snižují je v přelidněných zemích. Vysoký životní standard ve Spojených státech a Britských dominiích tak jde na úkor nižšího životního standardu přeplněných zemí Evropy a Asie.