Úvaha nad jedním paragrafem soudního pořádku, který platil v Česku od roku 1849. Aktuální úprava umožňuje soudcům vynášet nepravdivé výroky.
Od roku 1849 do roku 1963 platil v česku paragraf, který v justici definoval důkaz opaku.
„Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.“ (§ 270 Reichsgesetzblatt 1849 -1918, böhmisch).
Je to zřetelná formulace, pokusím se vysvětlit, k jakým závěrům musel soudce dojít podle tohoto paragrafu.
