Optimistické země zpravidla prosperují, pesimistické upadají. Ale hlavně prosperují ty, kde panuje důvěra. Ve vztazích mezi lidmi i ve vztahu lidí ke státu a institucím, které ho reprezentují. Zvlášť v marasmu, do nějž jsme se po roce 2008 nedůvěrou ke všem a ke všemu a neustále recyklovanými příběhy, jak tady všichni kradou a korumpují, dostali, je potřeba využít každou příležitost vypíchnout to, k čemu důvěru mít můžeme.
Případ ProMoPro znovu potvrdil, že při všech excesech žalobců a „elitních“ policistů můžeme mít důvěru k soudům. Ty zatím v žádném z politicky citlivých případů neselhaly. Vědomí, že přes všechny excesy, bude soud nakonec spravedlivý a moudrý, je pro pocit důvěry zásadní. S ním stojí a padá právní stát západního typu. Bývalý slovenský ministr spravedlnosti Daniel Lipšic před časem při jedné veřejné debatě poznamenal, že jsme na tom podstatně lépe než Slováci. U nich sice neselhávají tak často vyšetřovatelé a žalobci, bohužel ale selhávají soudci. U nás je to naštěstí naopak.
