Může se proto zdát, že každý člověk půjde svobodně zcela jinou (vlastní) cestou a jeho plány se v principu nedostanou do přímého konfliktu s jinými, ale z daleka to není pravda. Drtivá většina z těchto lidí má ve svém plánu zafixovanou potřebu státu, jako systému potřebného k fungování společnosti a všeho, co kolem sebe vidí.
Identifikace státu
Při otázce — co je to stát?, mnozí z nich odpovídají, že přece vše co vidíme kolem sebe v běžném životě. Ať už budovy, fungování provozu, uspořádané mezilidské vztahy a podobně. Stát je považován za něco jako přirozeně danou instituci poskytující sociální služby. Při tomto tématu se každý jen pousměje a nebude se nad tím dále zamýšlet, protože to bude považovat za absurdní, byť jen pomyslet na to, zpochybňovat „jeho“ funkci.
