S nějakou periodicitou se nám zde střídají Parlamenty a vlády, tu vyhrají jedni, formálně zaštítěni nějakými populistickými floskulemi, a po nepřesvědčivém vítězství se ihned radostně vrhnou k nabytým korýtkům, aby na hesla a programy, za které byli zvoleni, vzápětí zapomněli a hrají si dále jen své vlastní, soukromé hry, ovšem za cizí peníze.
V příští periodě vyhrají jiné mluvicí hlavy, stejně nepřesvědčivě, a jejich primárním zájmem je jen zcela anulovat veškeré kroky předchozích, vyhnat předešlé krmníky od koryt, aby sami zaujali nejvyšší možnou rychlostí jejich bývalá korýtka, a dále si hrají jen své vlastní, soukromé hry, ovšem za cizí peníze.
Jedním z hlavních důvodů je politikaření, jako nástroj vlastní moci a vlastních výhod. O ty lidi, kteří jim ten mandát ve volbách zajistili, jim totiž vůbec nejde. V čem se ale všechny strany velmi ochotně protínají je posilování moci státu a jelikož jsou všechny politické strany de factostátními organizacemi, posilováním moci politických stran.
