Všichni politici jsou sice Charlie, když si chtějí nahnat politické body, ale když si chtějí nahnat politické body stíháním nepopulárních názorů, tak jim najednou svoboda slova nejde přes fousy.

Na pochodu za uctění obětí teroristického ú­to­ku se promenoval např. francouzský prezident s německou kancléřkou. Přitom ve Francii nic jako svoboda slova neexistuje. Samotný předchůdce časopisu jménem Hara-Kiri Hebdo byl několikrát zakázán, naposled když si udělal legraci z úmrtí Charlese de Gaulla. Aby zákaz obešel, pře­jme­no­val se na Charlie Hebdo.

A pamatujete na skandál kolem evropského komisaře Jacquesa Barrota, který dostal trest za zpro­ne­vě­ru? Podle francouzských zákonů o tom francouzští politici a úředníci nesmí mluvit, když Barrota omilostnil francouzský prezident. Britský europoslanec Nigel Farage toho ovšem nedbal a na francouzské půdě (v EP ve Štrasburku) to řekl bez servítků, čímž si rozhněval všechny eurohujery. Předseda parlamentu mu pak vyhrožoval právními následky.