Přibližně v adolescentním věku člověk přijme za samozřejmost existenci voleb. A nejen to – aniž by si to uvědomil, většinou je v té době i rozhodnuto, jestli – až bude oprávněn volit – podpoří pravici nebo levici. Zásadní vliv na jeho volební preference má totiž prostředí, ve kterém vyrůstá. Pak většinou volí stejně jako jeho rodiče nebo osobnosti, které jsou pro něho pozitivním vzorem. Ve všech volbách, kterých jsem se aktivně účastnil, jsem se i já sám takto orientoval. Musím přiznat – s minimem vlastního úsudku či porozumění situaci. Teprve když jsem se pokusil odpovědněji a nezávisle sám pro sebe zdůvodnit, proč volit toho nebo onoho, došel jsem k jedinému možnému závěru – nevolit.
Předpokládám, že většina voličů během života nevybočí ze své volební strategie. Alespoň co se týče výběru pravice nebo levice. Považujeme-li se za pravicově či levicově smýšlejícího, pak máme tendenci vyhledávat argumenty pro podporu svého postoje. Podrobit vlastní přesvědčení kritickému hodnocení je nepohodlné a nepříjemné, takže pokud je to možné, vyhneme se tomu.
