V Evropské unii jsou politici a byrokrati, hluboce přesvědčení, že lékem na všechny neduhy je víc a víc integrace směrem k jejich vysněné politické unii, kde se bude rozhodovat většinou, jak jsme to naposledy viděli u povinných kvót na uprchlíky. Mají už důvěrně známý modus operandi. Krizi považují za šanci. Cítí, že v chaosu a potřebě rychle něco udělat, můžou projít věci v klidných dobách neprosaditelné.
O vzniku eura už je dnes napsáno docela dost historické literatury, z níž dost přesvědčivě vystupuje, že otci zakladatelé při startu společné měny velmi dobře věděli, že přijde krize.
