Česká televize se vyznačuje jednou zásadní jistotou. Ať její moderátoři řeší na obrazovce jakýkoliv problém, s jakýmikoliv hosty, vždy se dočkáme nesmyslného plácání po povrchu, vnucování masově mediálních mainstreamových myšlenek „vedoucího“ diskuse a dominanci názorů nejarogantnějšího, nejdrzejšího a nejukřičenějšího hosta ve studiu. Nejinak tomu bylo i v pořadu Michaely Jílkové o EET, které nelze nazvat jinak než „Kotel“.
Mám totiž pocit, že novácký formát, ve kterém se obyčejní ovčané přeřvávají a s horečnatým leskem v očích vykřikují do světa svoje „neomylné“ dogmatické mantry, přesně Jílkové vyhovuje a není schopna se posunout ve své práci ani o píď dále. Ona sama pak jako slípka v říji s roztáhnutými křídly pobíhá po studiu a zvýšeným hlasem utíná jakýkoliv náznak racionální diskuse, neboť ona přece potřebuje, aby si tam lidé nadávali, aby hlasitě uráželi jeden druhého, či aby papouškovali jí vyřčené teze. Odchylka od schématu se nepovoluje a slušný člověk je tam pasován do role vystrašeného nemluvy, třesoucího se před Paní Moderátorkou.
