Když mluvím o „vyhnání“, mám na mysli vyhnání sudetských Němců, které proběhlo v letech 1945—46. Pokud se někomu zdá být slovo „vyhnání“ v této souvislosti příliš expresivní, je možné mluvit o třeba „deportacích“ nebo „násilném vysídlení“. Jediné, o čem mluvit nelze, je „odsun“. Pojem odsun je nejapná habaďúra, která má zastřít, o co opravdu šlo. Anastáz Opasek kdysi trefně prohlásil: odsunuje se nábytek, nikoli lidé.

Vyhnání (sudetských Němců) je nedílnou součástí (našeho) osvobození. Neodviselo sice jen od nás, ale zasloužili jsme se o ně v daleko větší míře než například o porážku německých armád ve druhé světové válce. Osvobodili jsme se od našich někdejších německých spoluobčanů. Vedl nás k tomu stresový zážitek z toho, jak se ve své většině solidarizovali s Hitlerovou třetí říší a jaké následky to pro českou společnost mělo.